Sedmé nebe
BMW řady 7 představuje produktový specialista CarTec Ostrava – Tomáš Bok
Tentokrát se budu muset velmi snažit, aby následující text měl hlavu a patu.
Protože auto, kterým jsem o víkendu jezdil, ve mně zanechalo opravdu silné emoce.
BMW řady 7 všichni znáte.
Luxusní limuzína nejvyšší třídy. Dostavník pro dlouhé cesty s maximálním možným komfortem.
Mezi modely vozů BMW je (stejně jako u konkurence), chronologicky od nejmenšího, vzestupný rozdíl směrem ke komfortu a noblese. Takže sednete-li si z jedničky do trojky, cítíte zvýšení komfortu jízdy. Z trojky do pětky to samé – auto je větší, tišší, komfortnější…
Z pětky do sedmičky je to ale násobný rozdíl. Sedmička je jiný svět. Je královsky kultivovaná, materiály jsou excelentní už i jen na pohled. A na dotek. A na přivonění. Sedmička má vždy vzduchový podvozek. Na obou nápravách.
Já měl na test prodlouženou verzi. Slengově to je „sedma v longu“. Prodloužený rozvor, více místa uvnitř a auto má znatelně přes 5 metrů délky. Prostě to nejpohodlnější, co lze postavit na kola.
Nonšalantní pohupování nad nerovnostmi je disciplína, ve které sedma nemá konkurenci. Podotýkám, že německou konkurenci mám taktéž vyzkoušenou.
No, jedna automobilová značka tohle umí ještě o kousek lépe. Jo, Rolls-Royce.
Takže sedma v longu, fajn. Komfortní auto, polykač kilometrů a oáza luxusního klidu.
Strašně moc jsem teď potřeboval psát dál o pohodlí a hlavně o všech vychytávkách, které řada 7 může mít… Věřte mi, chtěl jsem…
Protože konkrétní vůz má tolik věcí, které umějí z jinak běžné jízdy, třeba za povinnostmi, udělat nevšední zážitek…
Tak jen ve zkratce, protože mi už myšlenky utíkají jinam (dočtete se níže kam)…
Audio Bowers&Wilkins není z tohoto světa… monstrózní přednes, šílený výkon… Pokud chystáte Garden party pro přátele, nepotřebujete aparaturu. Prostě tam postavte sedmu, otevřete střešní okno a stáhněte dveřní skla.
Noční vidění… vidí živé objekty, které vám ukazuje na displeji a bliká na ně světly.
Masážní, komfortní sedadla… ne, křesla! Odvětrávaná, vyhřívaná, potažená luxusní, vyvoněnou kůží…
Laserová světla, která svítí tak, že lepší to být prostě nemůže…
Dálkové parkování, kdy s klíčkem v ruce vyvezete vozidlo z parkovacího místa, aniž by někdo seděl uvnitř…
A další spousta věcí, které působí jako z jiného světa…
Komplexně vzato je řada 7 nadpozemsky pohodlným dopravním prostředkem a výstavkou všech člověku dostupných technologií.
I bez příplatků a nejvýkonnějších motorizací je to auto, ve kterém chcete být a trávit v něm delší a dlouhé cesty. Relaxační nástroj s nádechem agility a chuti do aktivní jízdy.
K těm toulavým myšlenkám… Víte, velmi těžce se mi soustředí na popis vlastností vozu, když ten „můj“ testovaný byl osazen tím nejdokonalejším motorem, kterým kdy jakékoli vozidlo osazeno být může. Ano.. Dvanáctiválcem. Je to 6,6 litr se dvěma turbodmychadly. Tento mastodont pohání i modely značky Rolls-Royce a je to ten nejdokonalejší agregát, jaký jsem kdy krotil.
Okolo 800 Nm krouťáku, téměř 600 koní, dvě turba a blízko k 7mi litrům objemu. Čísla jistě úchvatná, stejně jako data o rychlosti: 305 km/h maximálka (na přání; standardně obligátních 250), 0-100 pod 4 vteřiny a 100 – 200 km/h kolem 6ti vteřin.
Jenže jedno vám ta čísla neřeknou… a zrovna to nejdůležitější. A sice „jaké to sakra asi je?“.
Šílené!
Už nastartování přináší neznalým překvapení. Startér nahazuje tuhle plnotučnou strojovnu o chlup déle a po nastartování se z výfuků vyvalí temné, zlověstné zaryčení, které během vteřinky nahradí urozený a tlumený zvuk. Velmi, velmi libozvučný zvuk. Pokud chcete show, zapněte si režim Sport. Proběhne transformace limuzíny ve sportovní vozidlo. Sedma chroptí a po ubrání plynu prská takovým tím urozeným chraplákem. V režimech Comfort nebo Eco Pro nevíte, že máte v autě spalovací motor. Ve Sportu se ale tahle luxusní limuzína stará o takovou show, že budete mít husinu všude, kde ji mít lze.
A ten zvuk je… Prostě všechna auta světa by tenhle sound chtěla mít. Je to bublání, jaké umí jen dvanáctiválec o obřím objemu válců. Americké osmiválce Hemi vedle tohoto znějí tak nějak nedospěle a prvoplánově.
Jízda jako taková je (režimy Comfort a Eco Pro) tichá a vůz umí nabrat rychlost tak, že to nelze slovy popsat. Potřebujete mocně zrychlit? Posuňte jemně pedál plynu dolů. Nic není slyšet, jen vás naléhavé někdo chytí zezadu za vaši sedačku a hodí vás dopředu.
Nejvtipnější je, že ve 150ti km/h motor točí 2 tisíce otáček a když zatlačíte na plyn, tak převodovka… neudělá nic. Auto vyletí dopředu, zrychluje jak urvané z řetězu a to vše z dvou tisíc otáček. I s osmiválcem v sedmičce (750i) převodovka podřazuje, aby nabídla silné zrychlení.
Tady ale ne. Ležérní přístup si zde ten fantastický Steptronic (naladěn speciálně pro tento motor) může dovolit, protože tenhle pekelně černý stroj má tolik síly, že 2 tisíce otáček mu pro zatlačení posádky do sedadel bohaté stačí.
Ne, že by se motoru do otáček nechtělo, to říct určitě nechci. Motor při zrychlování vybuchuje neutuchajícím nárůstem otáček, nepopsatelným zátahem a nabízí nesmírně kontinuální průběh výkonu, prostý jakýchkoli děr či vln záběru.
Toto je atomová bomba pod kapotou osobního auta. Vtipná byla otázka přítelkyně na spotřebu. Odpověď zněla – „asi se vejdeš do 20ti“..
Rychlost, jakou M760Li nabízí, jsem dosud nezažil. Je to stále bavorák, takže z vozu lze vnímat radost, když mu začnete nakládat. Zrychlení je lačné, je návykové, je gargantuovské. A vy se smějete jako malí kluci. A já i kroutil hlavou se slovy „tak tohle nee, tohle není možné“..
Auto by se klidně mohlo honosit názvem BMW M7.
Je fakt až absurdně rychlé. Nikdy, nikdy se nemůžete dostat do situace, kdy byste si řekli, že „by to mělo jet líp“ nebo by vám „nestačil výkon“.
Brutální pružné zrychlení nedělá nepřipraveným dobře na krční svalstvo a vyloženě jsem si užíval brumlání výfuků při průjezdech městem.
Za M760Li se otáčeli i ti, kteří jinak auta neřeší. Maminky s kočárky, staří lidé a i děti.
Vůz sám o sobě (celočerná, dlouhá sedmička) disponuje takovou silou osobnosti, že k němu přistupujete až uctivě. K tomu ještě ty hluboké tóny z výfuků a nesmírný výkon a máte vůz snů. Vůz, který kombinuje maximální možný luxus s výkony supersportovního auta.
V rukou neopatrných řidičů se M760Li může snadno stát katafalkem, protože rozjet se s ním hodně přes 200 km/h je otázkou doslova pár vteřin.
Musím říct, že tolik zdvižených palců jsem dosud nikdy neviděl. A nejen od řidičů jiných BMW. Emblémy na céčkových sloupcích (V12) a plaketka s označením modelu na zádi spolu s jinými výfuky neomylně identifikovaly vrcholnou verzi řady 7.
Tenhle superbavorák s cenou přes 5 milionů korun je unikátem a mě velmi mrzí, že dny motorizace 60i jsou sečteny. Emise jsou holt fuj a tahle mantra žel bohu nabírá na síle. Výborné je, že charakterní V8 i R6 zatím zůstávají.
Je úžasné vidět, že většina majitelů vozidel značky BMW jsou především fanoušci značky a jsem moc rád, že palce nahoru, zamávání, úsměvy a uznalé pokývání hlavy umí (v této ekozelené době) automobil vůbec vykouzlit.
Asi je to až zbytečně výkonné auto, asi jej nikdo nepotřebuje. Jenže tohle auto chcete, ne že byste ho potřebovali.
Ono, .. na světě jsou stejně vůbec nejlepší ty nejzbytečnější věci…
Ty, po kterých toužíme a o kterých můžeme snít.
Jsem nesmírně vděčný našemu panu řediteli a také vedoucímu marketingu, že jsem mohl po tři dny sedlat něco tak úchvatného, jako je dvanáctiválcová limuzína řady 7.
Nikdy na tento zážitek nezapomenu, v šedé kůře mám vytetováno ‚V12‘.
